V pondělí 30. dubna jsem s dětmi v rámci výletu se školní družinou navštívila Sluňákov. Nejlépe poslání tohoto místa popsal ředitel Sluňákova Michal Bartoš: „Sluňákov nabízí prožitky a poznání, které rozvíjejí uctivý vztah člověka k přírodě i k sobě samému.“  

Po příjezdu na místo jsme si vypůjčily pomůcky a vydali se prohlížet areál přírodní galerie. Začali jsme povídáním o bobří rodině, která zde má svůj hrad. Následně jsme mnoho času ztrávili lovením zajímavého vodního hmyzu, žabek a rybek v jezírcích, kde jsme narazili na odlišné druhy, než obvykle nacházíme v našem daskabatském potoce.   Nejsilnější zážitek jsme si všichni odnesli ze Sluneční hory – v jejím přítmí jsme všemi smysly poznávali, co nám její autor Miloš Šejn přichystal – cítli jsme chlad, vlhko, průvan, viděli jsme tmu, různé odlesky a nádherné obrazce ve zdech hory, vytvořené z rozmanitých minerálů či škeblí. Paličkou jsme rozezněli zvon, jehož zvuk v hoře zajímavě rezonoval.

Po obědě v budově Sluňákova jsme se vydali ještě k Rajské zahradě (F. Skála),  Lesnímu chrámu (M. Fekar) a Kouzelnému lesu poznání a zvuků. Děti si zde např. na dlouhém kmeni s vyřezanými 2 typy řeky prakticky vyskoušeli tvrzení, že různě se kroutící (meandrující) řeka je pro krajinu mnohem lepší než narovnané koryto – nejen že v krajině udržuje vodu a poskytuje útočiště vodním a na vodu vázaným živočichům, ale i hezky vypadá.

Ze Sluňákova jsme se vraceli s pěknými zážitky. Nabítka tohoto místa je však velká a pestrá, doufám proto, že se nám v budoucnu podaří ještě jednou Sluňákov navštívit a vyzkoušet si všechno ostatní, co jsme nestihli.

L. Urbanová, vychovatelka ŠD